Report z koncertu Jaga Jazzist

Na úterní večírek v Paláci Akropolis všichni přítomní fanoušci norské formace Jaga Jazzist asi jen tak nezapomenou! Tahle parta je mnohými odborníky řazena mezi to nejlepší, co nám současná hudební scéna může nabídnout. Některé projekty, k nimž tato desetičlenná parta muzikantů beze sporu patří, mohou vydávat sebelepší alba, ale hudební dokonalosti koketující s přívlastkem "geniální" dosahují především během svých živých koncertních vystoupení. Jednoho takového jsem byl v úterý večer svědkem a ačkoliv jsou mé dojmy slovy stěží popsatelné, pokusím se vám atmosféru jejich vystoupení alespoň částečně přiblížit.

O příjemný úvod hudebně bohatého večera se postaral domácí projekt Alvik v čele s roztomilou vokalistkou Anyou. Tuhle partu prostě nemůžu nemít rád! Jednak působí sympaticky, přirozeně a uvolněně, ale především produkují smyslný "Compost" popík, který mě moc baví. Jejich hudbu si ostatně můžete vychutnat na jejich debutové desce "Breathing Geometry", jejíž prezentaci bylo věnováno podzimní turné po východním pobřeží USA. Jak se můžeme dočíst na jejich webových stránkách, Alvik dýchá jazzem, odráží uvolněnou atmosféru lounge music, pulsuje v nejrůznějších tempech od abstraktního hip hopu, přes broken beats až po drum´n´bass. A přesně v tomhle duchu Alvik atmosféricky připravili publikum na blížící se jazzy lahůdku. Anya mi svým výrazným hlasem připomíná o něco soulovější Tracy Chapman, a tak už se nemůžu dočkat, až si Alvik poslechnu na některém z letních festivalů. Když k tomu připočtu zábavné jazzové improvizace ďábelsky hutné basy a pronikavé trumpety, byl (vzhledem k rozmanitosti této koncertní události) projekt Alvik v roli předskokana tou správnou volbou.

Jestliže vystoupení Alvik působilo spíše intimním dojmem s poměrně silným důrazem na emoce, koncert severských Jaga Jazzist by se pak dal přirovnat k bouři či přímo tornádu. Oba dva projekty dle mého názoru vnímají svoji hudbu trochu jinak. Zatímco Alvik vás nekomplikovaně přesto upřímně pohladí po duší, aniž byste museli vyvinout jakoukoliv mozkovou aktivitu, Jaga Jazzist vašemu mozečku nabídnou přímo "hvězdné války".  Během své desetileté existence stihli Jaga Jazzist evidentně nasbírat spoustu užitečných zkušeností, mimo jiné i těch koncertních. To nám potvrdili právě svým pražským vystoupením. Ačkoliv mají na svém kontě dvě velmi úspěšná a kvalitní alba ("A Livingroom Hush" a "The Stix" ), jejich aktuální turné je věnováno tomu nejnovějšímu nesoucímu název "What We Must".

Vůbec se nedivím, že po téhle formaci zatoužil londýnský label Ninja Tune, Jaga Jazzist totiž perfektně zapadají do jeho konceptu. Jsou přemýšlivě hraví, zábavní, nezvykle originální a především hudebně nepředvídatelní. A stejně tak je tomu s jejich koncerty. Jejich muzikantský arzenál disponuje celou škálou nejrůznějších nástrojů. Výsledná hypnotická souhra trumpety, pozounu, elektrické kytary, tuby, klarinetu, všech možných kláves, bicích a kdo ví jakých dalších instrumentů a mašinek pak vytváří neodolatelnou fůzi kombinující klasický jazz s moderní elektronickou hudbu.

Jelikož nemám jejich tvorbu tak dobře zmapovanou, nemohu zamachrovat tracklistem. Uvedu snad jen úžasnou skladbu "Day", která se objevila také na Ninja Tune kompilaci "Zentertainment 2004". Tahle lahůdka se díky nápadité improvizaci o něco protáhla a stala se pro mě jednoznačným vrcholem večera. Více než na konkrétní skladby jsem se soustředil na celkovou atmosféru koncertu. Ta byla naprosto úžasná! Na albech poměrně klidně znějící skladby se v živém provedení proměnily v nemilosrdný uragán, jenž zmasakroval (v dobrém slova smyslu) naše sluchová ústrojí tak jako už dlouho nic. Postaraly se o to hlavně energické a překvapivě syrové až agresivní bicí, za kterými řádil kapelník Jaga Jazzist Martin Horntveth. Ten se také ujal komunikace s publikem, ze které přímo sálala upřímná radost a nadšení. Ohlušující potlesk publika pak dával znát, že v tomto případě se jedná o něco oboustranně výjimečného. Mám pocit, že i samotní Jaga Jazzist docela zírali, jak obrovskou bouři nadšení svojí hudbou a jejím koncertním provedením vzbudili. Jsem celkem zvědavý, jestli se na svých webových stránkách alespoň slůvkem zmíní…

Co dodat? V úterý večer jsme si v pražském Paláci Akropolis společně prožili hudební zážitek, na který se nezapomíná. Ti, kdo tuhle lahůdku prošvihli, si mohou sypat popel do vlasů a doufat, že se k nám Jaga Jazzist co nejdříve vrátí. Vzhledem k atmosféře panující během onoho večera by mě jejich brzký návrat vůbec nepřekvapil.

text: FlyBoyEda
foto: Gonza