Report z koncertu Bauchklang od Myclicka

BBBB = BeatBurger Band + Bauchklang!

Ti Rakušáci... Jako by jim nestačilo, že Kruder & Dorfmeister patří dneska mezi špičku down tempa. Jako by jim nestačilo, že Parov Stelar milovníky house music naučil poslouchat jazz. Pořád se nudí, pořád musí vymýšlet nové a nové skopičiny a tak se také stane, že místo drahých stradivárek a japonských mašinek nakoupí zeleninu a jako Vegetable Orchestra na ni zahrají věci od Kraftwerk, Stravinského, kraut rock i green house... A když není ani na tu zeleninu? Pošlete klubu technický rider, v němž boldem zdůrazníte, že pro vás musí sehnat mikrofony a pak si přijedete jen tak s rukama v kapsách a s medem a syrovými vajíčky promazanými hlasivkami. Už tolikrát se u nás Bauchklang předvedli v celé své kráse, už tolikrát jsem slyšel na jejich vystoupení tolik chvály, už tolikrát mi však nebylo přáno. :( Tak snad už konečně třetí říjnový den, navíc s novým materiálem v jejich chlebárnách, klapačkách i nevymáchaných hubách! A kdo jiný by jim vlastně mohl předskočit než domácí parta BeatBurger Band, která beatboxem také žije a za posledních pár let s ním vystoupala strmě vzhůru?

BeatBurger Band

Bez Peches, bez Michaela Jacksona, bez Freakyho Jezuse... :(

Věru silný line-up pro sobotní večer, avšak situace uvnitř Paláce Akropolis tomu rozhodně neodpovídala. Takže jen další koncert v řadě se sice parádní hvězdou na pódiu, ale zároveň s poloprázdným parketem pod ní? Nebo si snad tu větší část clubberů do Archy odebrala divoška, která si říká jako hned několik broskviček najednou? Naštěstí ne... Stačilo vzít za ty velké černé dveře, které tu při tichých koncertech umí udělat pěknou neplechu, a myšlenky na jeden soukromý živák byly okamžitě zapuzeny. Pouze balkónoví pozorovatelé tentokrát ostrouhali, nicméně ostudu si u těch kluků z Rakous určitě neuřízneme... Navíc už teď pět minut před osmou to v publiku řádně vřelo a bod varu byl už několikrát úspěšně překročen. To těch pět tlučhubů tam nahoře se o to zasloužilo! Ano, pět – ať koukám, jak koukám, můj hlavní hrdina Freaky Jezus mezi nimi tentokrát není. :( Takže nebude ani ponorka, nebude ani vzpomínka na Michaela Jacksona, tak jako  v případě Koncertu na Měsíci před daleko menší návštěvou pozemšťanů... Utáhnou tenhle koncert na Zemi i bez něho? Soudě dle reakcí, zdá se, že s přehledem a alespoň se dostane i na ty ostatní!

Nejdřív I Like To Move It a pak si dát zasloužených dvacet...

Zdaleka to nebylo jejich první vystoupení a tak moc dobře věděli, co na takhle narvaný sál, do něhož stále proudili další a další opozdilci, spolehlivě zabere... No přece notoricky známé a do beatboxu překopané pecky! I když... Jak vlastně do tohoto žánru převedete rapovaný refrén z Pump Up The Jam od Technotronic či ten hluboký hlas, kterým na sebe tenkrát Penny Ford opět upozornila v legendární The Power od Snap? Chtělo to kompromis, tohle prostě neošidíte. :( A tak tu jeden z nich teď fistulí kníkal: “I´ve Got The Power!“ do skrumáže věrných beatů a zvuků od zbytku oslabené sestavy, ten procítěný baryton pak spolehlivě obstaral IvanHoe, který si za něj také už teď vysloužil ty největší ovace. Tím nepsaným konferenciérem se však nakonec stal NASTY. To on uměl publikum takřka profesionálně svými posunky a fungujícími hláškami přemluvit ke spolupráci při I Like To Move It od Reel 2 Real, která si užila svých pět minut slávy i ve snímku Madagascar. Poslechli ho na slovo jako ta kreslená zvířátka a s tím hybným “Move It!“ teď burácel celý sál! Nouze nebyla ani o vyloženě divadelní čísla. Aby se mezi sebou stále nepřekřikovali a nelezli si do zelíčka, náhle všech pět popadalo po jevišti a zůstali tu bez hnutí ležet na zádech.

Rhythm Of Time už takhle brzy?

Tu se se skřípěním (ach ty staré kosti) první z nich pomaličku zvedl, aby nám ve svém sólu předvedl, co se doteď stihl naučit a co všechno odkoukal a hlavně naposlouchal, aby po chvíli předal štafetu dalšímu spáči. A ten zase dalšímu! I to finále za to stálo – semkli se k sobě, ten největší z nich nad nimi roztáhl ruce, aby alespoň trochu napodobil rotor vrtulníku a odlétali s patřičným zvukem domů. No to víte, že si v kokpitu ještě pustili rádio a ne jen tak ledajaké, dokonce Radio 1, aby jim nebylo po cestě smutno... Opravdu nápaditá a zábavná show, která měla spád, ale neklepala se při ní náhodou těm pěti zelenáčům kolena? No jen si zkuste předskočit těm vyhlášeným Bauchklang! Ti však na sebe nechali ještě chvíli čekat, přestože tentokrát nebylo po předskokanech opravdu co uklízet. A tak se žíznivci vydali do dvou místních oáz pro občerstvení a organizátoři teď umožnili návštěvníkům i ten volný vstup na balkón. Sem dolů už bychom se totiž všichni nevešli! Pár minut po půl deváté a tohle už je konečně ten vyhlášený kvintet, který se se dvěmi normálními a třemi bezdrátovými mikrofony ihned rozmístil po celé ploše černého stupínku. Že své vystoupení zahájí právě s Rhythm Of Time, čekal v tento time asi jen málokdo...

Není to nakonec Andreas Birch? :)

Zrovna pecka, kterou to BBB zmíněné Radio 1 nasadilo už dobrý měsíc před jejich koncertem do poměrně vysoké rotace – neodhalují se nám příliš brzy? Rozhodně se na jejich hlavy okamžitě snesla obrovská vlna nadšení, každý teď poctivě plnil své úkoly, mikrofony schytaly první spršku slin, éterem mručela poctivá basová linka, pomlaskávaly si perkuse, vzrušené dýchání dodávalo ještě více na živočišnosti a nad tím vším s vojenskou čepičkou a slušivými brejličkami kázal ten nejhlasitější z nich – Andreas Fränzl. Vlastně až ve třetí Signs jsem si uvědomil, jak moc mi svým frázováním a barvou hlasu připomíná Roba B. ze Stereo MCs! Naprosto spolehlivě v tomhle uspěchaném reggae svými poněkud zbytečnými dotazy: “Are You Ready?“ rozeřval i ostatní hrdla v sále, vkusně si zascratchoval a už teď nás bezpečně měli na lopatkách. Jen si tak nějak nebylo kam lehnout – každý teď natahoval krk, každý se kolébal do stran, jen tak v klidu jsme prostě nevydrželi. Až příliš dobře to jejich vlastní zvukař (kterého jsme také povinně museli pozdravit) našteloval, tomu se zkrátka a dobře nedalo odolat...

Tak kdo si to dá s nimi? BeatBurger Band, přece!

V pauzách mezi jednotlivými skladbami zadýchaný Andreas prozradil, že je to pěkná ostuda, když od svého debutu vydali jen jedno jediné CDčko, zmínil i možnost nákupu jejich muziky u “lovely girl“ ve foyeur (ano tohle slůvko se před pár minutami NASTYMU tuze zalíbilo) a bez dlouhých přednášek jsme pokračovali dále. Ani s jedním z nejpomalejších stylů na světě, ano s tím všudypřítomným dubstepem, neměli chlapci zásadní problém a tak jsme se tu na chvilku s nimi dlouuuze podlomili v kolenou, ovšem zhruba v půlce vystoupení se mohl tou další beatboxovou star stát každý z nás! Chtělo to jen kuráž a ta dvěma členům BeatBurger Band rozhodně nechyběla... Nejdříve En.Dru ve společném jamu s přehledem dokázal, že ani česká kotlina se nemá za co stydět, když se z rytmu prostě za nic na světě vyhodit nenechal, každopádně IvanHoe se do toho opřel natolik, že rakouskou partu alespoň na tu chvilku zcela zastínil. Jednoduše se chopil příležitosti a to přijetí od publika bylo neuvěřitelné – každý mu v tu chvíli fandil, každý mu tuhle nečekanou záři přál. Bylo vidět, jak moc ho to dojalo, teď už jen zahlásil: “Respect, Czech Republic!“ zamával a nechal našim sousedům volné pole působnosti...

Vydejte tu desku konečně a pak se vraťte!

Také oni si tu pro efekt své jednotlivé role rozdělili stejně jako kluci z BBB, aby se pak pochlubili, jak těch pět kousků puzzle do sebe naprosto přirozeně zapadne, přičemž Gerald Huber zcela vpravo v Human Bees ještě spolehlivě nahradil digeridoo. Když brali deset minut před desátou nohy na ramena, ani nebylo nutné hulákat jako na lesy, to jsme ostatně dělali doteď... Vrátili se a s nimi Sting, respektive jeho Roxanne teď Andreas zazpíval velmi přesvědčivě a stejně uvolněně, aby o chvilku později přehodili výhybku a další z koncertů, který se tak často na tomto místě označuje slůvkem jedinečný, ukončili drum´n´bassovou rytmikou v záři výkonných reflektorů. Ne, nechtěli jsme je pustit, ale vzhledem k přísným pravidlům žižkovského paláce, jsme i tentokrát museli... Jedno je však jisté – vrátí se a když to bude s tou novou deskou, tak jedině dobře! :)

Video: Bauchklang - Signs (live @ Palác Akropolis)

foto: Tomáš Martinek info@tomasmartinek.cz MHD mhd@techno.cz