REPORT

 

Report z Electronic Beats Recommends od Myclicka

Hrozně rád dám na doporučení těch, kterým stoprocentně věřím a zavedená značka Electronic Beats mezi mé rádce už pár let patří. A co doporučila sehraná parta tentokrát? Neplánovat si nic na pondělní večer, kroky nasměrovat do Lucerna Music Baru, zaměřit pozornost na dánskou senzaci The Asteroids Galaxy Tour, zopáknout si vystoupení Modeselektor s Pfadfinderei avšak se zcela novým matrošem a pak se nechat postříkat šampusem. Výsledek? Populární duo to dokázalo – ať už ti dole poslouchali minimal, breakbeat, rave, dubstep, dechovku, disco nebo trance, teď konečně skákali tak, jak oni pískali... Zázrak a v pondělí k tomu!

 

A proč už zase mainstream, když se to dá dělat přesně naopak?

Mohli by to dělat stejně jako ti ostatní. Se štědrým sponzorem za zády většinu svého rozpočtu vložit do festivalu, jenž se po svém chlebodárci bude také jmenovat, headlinera pozvat z řad popových hvězd, kterou (snad) lidi chtějí a pak už jen doufat. A nebo přesně naopak a tahat za ten druhý konec provazu! Zaměřit se na cílovku, která vám na otázku: "Co posloucháš?" neodpoví, že tak nějak všechno a že je jí to jedno, ale vychrlí na vás jména, která voní exotikou, tajemstvím i dobrodružstvím... Už před dvěma roky jsem díky těmhle lidem s vkusem mohl ve Vídni na jednom místě obdivovat Trentemollera i mé oblíbence Soulwax. Loni mi zase už v Praze dovolili zavzpomínat, jaké že to bylo tenkrát s The Orb v Jelením příkopu a zároveň mi zprostředkovat neskutečný zážitek z vystoupení amerických Hercules & Love Affair! Navíc ty jejich Slices - DVDčka nacpaná rozhovory a videoklipy s těmi a od těch, kteří patří mezi skutečnou špičku elektronické scény... Jsou mi zkrátka sympatičtí a není to jen tím, že nás spojuje stejný mobilní operátor. :)

Kudy za Fakes? Tam dolů a to není žádný fake!

Právě vizuály s jeho logem (aby bylo jasno) a milé hostesky ve firemních oblečcích, bylo to první, co vás v pondělí před Lucerna Music Barem bouchlo do očí. Naštěstí se reklama dá dělat i vkusně, nemusí být vyloženě otravná a ty oči můžete zase klidně přimhouřit - někdo to holt zaplatit musel... Bylo půl deváté a pomaličku se tu začala tvořit fronta, nejinak tomu bylo o patro níže u šatny, která se stala i přes to nezvykle teple počasí obstojně vytíženou. Dle očekávání se to s vizualizací nepodceňovalo ani v tuto chvíli ještě notně prořídlém sále. Kromě pověstných kostek, které se z firemní magenty dokázaly rozsvítit v celém spektru barev, teď na obdélníkovém plátně rotovala nápaditá reklamní smyčka a dalších osm menších obdélníků v podobě plazmových televizí dění na plátně po obvodu balkónu kopírovalo. Sice nápaditá, bohužel i přesto se díky časté rotaci poměrně brzy okoukala. :( Celý balkón byl tentokrát pro veřejnost zcela uzavřen, aby ti vyvolení za červenými vraty našli po dlouhých přípravách také něco na posilněnou – snad se tam dole neušlapeme! Tam dole právě teď zvesela a pod tlakem vyhrávala dvojka The Fakes...

Proč jsou tu vlastně dýdžejové diskriminováni?

Věřte, že moc rád bych vám napsal, z jakých hitovek svůj set s rychlými mixy uplácali, tohle však nebyla hudba, tohle byl jen takový nastředovaný hluk, z něhož se mi podařilo identifikovat pouze ten notoricky známý bootleg NY Excuse od zmíněných Soulwax se stařičkou Funky Town od Lipps Inc. Proboha, kolikrát už byl tady na tomhle místě DJ znevýhodněn? Zvukaři zřejmě všechny ty hráče a pouštěče tady nemají příliš v lásce a staví je zcela mimo... Ne snad mimo mísu, ale mimo ten krásný sound system, který živým kapelám následně tolik sekne. Velká škoda - oba pánové do toho řezali slušně, ale po kvalitním zvuku, který by mohl atmosféru patřičně nažhavit, ani památky. :( Počkejme si tedy na první zahraniční hosty... Ti před do posledního místečka zaplněný sál, v němž se dalo pohybovat ze strany na stranu opravdu už jen s velkými obtížemi, napochodovali přesně v půl desáté a za nimi na plátně zavlála nějaká ta vesmírná tématika. Tak tohle jsou ti The Asteroids Galaxy Tour – původně dvojice, pro koncertní pódia však šestice a co nejblíže k nám teď přistoupila se svou báječnou blonďatou ofinkou vokalistka Mette Lindberg. Zdání občas klame a i křehká dívka má někdy takovou vyřídilku, že z každé hádky člověk hned raději vycouvá... Tohle byl přesně ten případ! :)

Mette hates mondays!

Co se týká hudební stránky, říkám to nerad, ale tahle dánská sestava rozhodně není příliš originální! Zavřete oči a z dálky neslyšíte Oldřicha Nového nýbrž Primal Scream s Come Together, jen co jejich dechová sekce spustí. Nastražíte uši a máme tu trochu rozjetou Morcheebu ještě se Skye a nefrázuje náhodou ta Mette podobně jako kdysi Geike v Hooverphonic? A teď jsme si zase na chvilku odskočili do Manchesteru za Stone Roses?! Nebude nakonec originální právě ona snaha vyzobnout si to nejlepší z toho, co už bylo jednou vymyšleno a tak pěkně to zužitkovat? Možná, rozhodně jsem se v tu chvíli necítil nijak podvedený a při jindy mrtvém pondělku slyšel hned několik kapel najednou. :) Kontakt s publikem Mette právě na tyhle těžké dny zcela rafinovaně navlékla. "Jak se cítíte?!" vypálila náhle tu zdvořilostní frázi mezi nás. Vzrušené výkřiky ji ubezpečily, že to docela ujde. "I takhle v pondělí?" zajímala se dále... Přiznala se, že na tom také není zrovna nejlépe, (aby ne, když jste včera řádili ve Vídni, co?) ovšem kýžený efekt tohle plkání mělo... Od této chvíle totiž nemusel ty dole ke spolupráci nikdo nutit a přijetí bylo stále větší a větší. Těžko říci, z jakého počtu muzikantů ti dva svůj doprovodný kvartet vybírali, nicméně sáhli zřejmě po těch nejlepších.

"Hélium? Děkuji, není třeba!"

Kromě velmi přesného bubeníka Rasmuse Valldorfa, který za své škopky už nikoho dalšího nepustil, tu muzikanti mezi nástroji neustále cestovali. A teprve teď to také doopravdy hrálo bez nějakých překážek v cestě, tedy čistě a dynamicky. Staré klávesové rejstříky, na nichž si tolik ulítli Junior Boys, potom pár kouzel na kytarový efekt, při skladbě Zombies si ještě sama vokalistka tak rozpustile zahrála na znělé duté plasty a ta hodinka s nimi utekla opravdu jako ta voda... Dlouhé ovace, úklony, děkovačka, znovu The Fakes z boku a do toho úklid všeho toho harampádí, které doteď tak pěkně hrálo. Tak vida, tady u baru s jeho vlastním reproduktorem k dispozici, už je to lepší – tady už je jejich divoká hra k poslechu i k podupávání vhodná. Na chvilku se zakecáte a půl hodiny nato málem start Modeselektor, kteří se tu dnes bez Apparata musí chtě nechtě obejít, málem propásnete. Jako by tam na pódiu byli Chip & Dale a svými héliovými hlásky se teď s publikem vítali. Ach, ta technika, ta umí věci! Za notebookem vpravo Sebastian Szary, za notebookem a efektorem vlevo v nezbytném kloboučku Gernot Bronsert, mikrofon přesně uprostřed mezi nimi – ten byl pro oba a oni ho také hojně používali...

V pondělí i s Tonym a Björk! :)

Nevím, kdo v tomhle příjemném, ale dneska poněkud přeplněném baru slavil narozeniny, ale Happy Birthday, ta moderní dechovka z jejich stejnojmenné desky již brzy začala publikum rytmicky nadzvedávat. O něco později se ke slovu dostal i mikrosampling, pár minut slávy si tu užil také Benga se svojí Emotions a emoce se opravdu draly na povrch. Vždyť tady byla zkraje týdne nálada lepší než jinde o víkendech, teď už do vzduchu skákali skoro všichni či alespoň v opojení kynuli zdviženou rukou... Pěkně jim to ty prográmky rovnaly do latě. Tak se tu mohla brzy objevit i vyloženě letní diskoška v podobě Nights Off od Siriusmo, která tak přepychově cvrliká. A když by náhodou byl přechod až moc křečovitý, jednoduše skladbu vypnuli, héliovsky bez hélia pronesli pár zdvořilostních frází či poděkovali za aplaus a pokračovali dále. Notebookoví hráči a přesto ani trochu nenudí! Vrcholy jejich vystoupení byly dva... Ten první, když při svém "holčičím" remixu skladby The Dull Flame Of Desire jeden z nich otvíral na okraji pódia pusu jako Antony Hegarty a druhý zase s vypnutým mikrofonem tak věrně daboval Björk. :) No a pak tu samozřejmě nemohla chybět ani jejich vyhlášená sprcha šampaňským. Tak kdopak to koupí tentokrát? :) Basti si teď obřadně nasadil zelenou čapku a zvolna s lahví procházel tam a zase zpátky.

Tak a teď já: "Na zdravííííí!"

Teď s ní začal třást nahoru a dolů a přitom si vyhlížel oběť. Chudák kluk, původně si myslel, že se vykoupe až po návratu domů. :) Jenže... Aniž by to tušili, právě v tomto okamžiku odjistili spouštěcí mechanismus. O pár minut později totiž na pódium vylezl jeden z rozvášněných fanoušků s další lahví a aniž by dbal zoufalého mávání obou protagonistů, odzátkoval ji bez ohledu na tu hromadu elektronických vynálezů před nimi. Teprve až jeho zpacifikování jedním ze členů ochranky a zabavení té mokré a drahé hračky samotným Gernotem, zachránilo situaci od nebezpečného jiskření. Ach, ty emoce! Tak ještě představení Pfadfinderei, kteří tu plátno zásobovali nezbytnými obrázky opiček, barevnými proužky a kontrastními záběry rukou, tak jako v případě živáku Moderat v Praze i v Bratislavě, poděkování za tu úžasnou a při pondělí zcela nečekanou atmosféru a pak naivní otázka, zda chceme ještě jednu. Přídavek v podobě skladby Epic by tak něžně uložil do postele - poslední metro však bylo už dávno pryč. :) Hodinky ukazovaly půl jedné a The Fakes měli to právo za posledním návštěvníkem uzavřít dveře... Už teď tuším, že tohle pondělí si budu pamatovat hodně dlouho a moc za něj děkuji! 

Video: The Asteroids Galaxy Tour – Inner City Blues (live @ LMB)

foto: mara

video: NickyVev

 
 
 
 

FOTOREPORTY

 
 
 

ČLÁNKY AUTORA

 
 
 
 
 
 
 
 

Partnerské linky: festivaly 2016