REPORT

 

Report z Decadance – Black & White od Čéši

Nechtěl by někdo zajít do SaSaZu na Decadance a popsat v reportu, jak to tam probíhalo? Tak nějak v éteru Techno.cz zazněla otázka, kterou jsem zaznamenal a přijal za svou jakožto clubber, který se nebrání výzvám, ani když SaSaZu není zrovna místo, kam bych zapadal. Jak jsem to tam nakonec zvládnul a co mě dostalo? Na to vám bude stačit pouhých pár minut času... :)

 
Přicházím do areálu Holešovické tržnice něco málo po jedenácté hodině. Jelikož jsem byl v prostoru tohoto klubu jen jednou a to na právě jedné z minulých Decadance show, pořádně jsem si ještě nebyl jist kudy kam. Po malém zmatku jsem putoval od vchodu ke vchodu a posléze po projití detekčním rámem a kontrole, ocitl jsem se uvnitř. Uvnitř velkého pozlátka s mnoha členy ochranky, mnoha barmany a prozatím velmi málo clubbery.



Prvním hrajícím byl DJ P@co. Tento chlapec do nás skrze velmi, ale velmi ostře nabroušenou reprosoustavu pumpoval progresivní beaty a donutil k tanci i těch pár, na jedné ruce počítatelných, postav. P@co hraje zajímavě, nepoznávám mnoho skladeb, ale díky jednomu pánovi vím i přesně název toho tracku, jenž mě celkem zaujal. Byla to věc od Dannii Minogue – Perfection v remixu od Soul Seekerz a Seamus Haji a i když to zavánělo trošku diskoškou, P@co byl vlastně tím "nejdrsnějším," kterého jsem tuto noc mohl slyšet. :) Tak nějak se pomalu toulám po SaSaZu a užívám si pro mě stále tak neznámý prostor a stale tak naleštěný a blýskavý svět. Barů je tu dostatek, jsou i dosti velké, jen ti barmani mají sami problém se za pultem zorientovat. I při tak malém poču lidí jim dávalo zabrat, co a jak odbavit a chvilku jste si holt museli počkat…



Lidé najednou odkudsi začali v hojném počtu přicházet a přibývat a když nastupovala první hvězda dnešního večera - Norman Doray, bylo již celkem slušně zaplněno a tancovalo se i v širokém okolí parketu. Tak jako poslední dobou vždy, snažil jsem se načerpat vědomosti o tom, na co přesně jdu i nyní. Je to lepší, nejste posléze tak překvapeni a nemusíte pak tolik brblat. :) Norman Doray začal celkem zostra, ale pak nám vokálky opět ukázaly ten směr, kterým se tato noc ponese. Zábava ale začíná nabírat na obrátkách a mně už provozní teplota (spíše vedro) také dovolila spustit pár tanečních kreací. Horko bylo nejen mně, ale naštěstí je v SaSaZu možnost posunout se někam dál a i si celkem pohodlně sednout, takže o starost méně. Norman Doray si celý večer tak nějak pohrával s remixy od známých kapel, což někoho potěší, někoho moc nebaví. :( Na chvilku tam zaznělo něco od Prodigy a vzápětí profláklina ve znamení Kosheen. Na mě to působilo spíš tak, že si chtěl získat pozornost, ale to mohl i jinak, každopádně zatím mě to chvilkami i baví. Jen ty jeho mixy mi připadaly takové všelijaké... Přechody moc neřešil a občas to nechal asi spíš náhodě jak si to sedne. :) Co mě dostalo nejvíc, to byl hit od Davida Guetty – When Love Takes Over. Tohle fakt nemusím, ale přežiju to - co však nedám, je situace, když DJ nechá vokály zpívat publikum… Uf, to je moc! Jdu trošku dál, někam se uklid(n)it, na záchod…



No a ani to nebolelo a už je tu pan "Freemasons". Starší pán s podlouhlými vlasy a výrazem netečného DJe. Trošku mě zarazilo jak se tvářil, ale asi mu nechutnala večeře. :) Já se těšil na to, co předvede, protože některé ty méně sladké věci se mi líbily, ale co se týče jejich hraní, je to vždy všechno víceméně propojené s popem a zpěvem někoho známého. Po chvilce za pultem ihned zazněla jejich tvorba watchin - příjemný hauzík s vokálkem, jak také jinak. :) Lidé paří a užívají si to a i já, po pravdě nemám výraz naštvaného návštěvníka. :) Tančíme a bavíme se, občas mě to nebere a tak si jdu posedět a popovídat s přáteli. Zázemí klubu je totiž příjemné a v pozdějšich hodinách jsou sedačky většinou prázdné. Ke konci setu už bylo znát, že hudebně to směřuje k tvrdšímu soundu a zazněly i povedené předělávky od takových velikánů jakými jsou Pink Floyd a jejich We Don´t Need No Education vs. Sweedish House Mafia – One. Tohle mělo grády a tohle se mu fakt povedlo!

Já už však nemohu a pomalu se loučím. Na odchod mi hraje velmi dobrá věc opět z jejich tvorby - Uninvited a na to se dobře tancuje, i když je to slaďárna... No a jak to zhodnotit? Celkově se mi tam líbilo, jen mě mrzelo, že SaSaZu je až příliš jiné než ostatní kluby. Mě tato návštěva stačila zase na nějakou dobu. Párty to byla dozajista pro spoustu návštěvníků povedená, ani já neodcházel znechucen. Zatancoval jsem si, zapotil se a šel jsem. Jen ten vnitřní pocit nebyl uplně tak srdečný jako jinde...

Díky a berte ohledy na všechny kolem sebe! :)
 
 
 
 

FOTOREPORTY

 
MHD
 
 

ČLÁNKY AUTORA

 
 
 
 
 
 
 
 

Partnerské linky: festivaly 2016