Michel De Hey: "Když se BPM trochu zpomalí, začínají to holky teprve rozjíždět"

Micheli, je 2:40, těsně po tvém hraní a ty jsi stále v dobré náladě, vtipkuješ, pohodička a to jsi ještě po celou dobu setu stačil bavit lidi a rozdávat usměvy, podpisy a usmívat se do fotoaparátů...

/dělá různé posunky a opičky/ Jak vidíš, ještě stále se usmívám /ukazuje si na rty/ a pak to odmontuju! Dělam si srandu samozřejmě - líbilo se mi hrát ve Fabricu, opravdu jsem si to tu užil.

Celý tvůj set byl příjemný a velmi minimalový (kolem 125 BPM – pozn. red.), ovšem tanečníci ho přijali s nadšením. I přes to jsem se už několikrát setkala s úplně opačnou reakcí davu na jinak oblíbené techno Djs a jejich minimal. Zažil jsi někdy něco podobného? Jak reaguješ?

Jojo, určitě se mi to už taky párkrát přihodilo, že jsem asi úplně neodhadnul publikum v klubu, do kterého jsem jel hrát.. Víš co, jakmile tam nevznikne ta pravá atmosféra, ten pravý náboj, odcházíš od djdecku absolutně zničená únavou a jdeš rovnou spát. Sebere ti to veškerou energii! Nevím proč tomu tak občas je... Těch pár špatných okamžiků mě ale rozhodně neodradilo a hraju dál to, co se mi líbí a baví mně i lidi, a těm co se to nelíbí, ať na mě nechodí! /hrozí ukazováčkem/

Ještě si tedy neodpustím otázku co tebe osobně na minimalu tak přitahuje, zkus slovy popsat, proč se ti líbí.

/zamyšlení/ Hmm, to je jedna z těch těžších /smích/, jak bych to nejlépe... Prostě jakmile je hudba moc rychlá a nadupaná, vidíš v davu většinou jen poskakující kluky, /poskakuje na židli/ ale když se BPM trošku zpomalí, začnou to rozjíždět i děvčata a to je pak mohem hezčí pohled na parket…
 
Ale aby si to někdo špatně nevyložil, samozřejmě já před sebou vidím každého rád, jen se mi líbí, když to má určitou vyváženost... /smích/ Hodně mě baví udržovat to pomalejší minimalový tempo a ke konci pomalu zrychlovat, je to osvěžující, lidé stále vnímají hudbu a tancují až do konce... Kdybych hrál už na začátku nějakej hardcore, v půlce setu už by byli všichni totálně mrtví a představa, že ve 4 – 5h ráno už bych tam měl jen pár posledních, co zapomněli odpadnout... Čím je techno tvrdší, tím víc přibývá zfetovanejch lidí, kteří to do sebe naládujou a "go ahead" (jdou do toho po hlavě)! Prostě a jednoduše jsem si vybral tu hezčí cestu a tou se i ubírám...

Super, takže zahřívací kolo máme za sebou. Pojďme se vrátit na úplný začátek, do tvého dětství a dospívání. Pamatuješ si kdy se ti poprvé podařílo dát dva vinyly dohromady?

Jééje, tak to jsi mě vážně zaskočila, vůbec si to už nevybavuju, kdy se mi to podařilo.... Myslíš jako úplně úplně poprvé?

No jasně!

Týjo, tak to už je opravdu pěkná řádka let a já jsem byl opravdu ještě malej kluk. Ani nevím, zda se tomu dá říkat mixování! Měl jsem doma schovaný po tátovy dva starý gramofony, a při jakékoli příležitosti jsem je vytáhl a zkoušel na nich všechno možné, a hlavně co vydrží /smích/. Já ani nevěděl jsem, že lze upravovat nějaké tempo.. Takže jsem je mixoval a neměl ponětí, že mohou mít stejný rytmus. Ale to mi nebránilo v tom, abych dával dohromady snad úplně všechno - třeba Dire Straits (slavná anglická rocková kapela z osmdesátých let) s reggae rytmy…

Hezký!

Ale to mi bylo fakt málo, 10 – 12 let maximálně. Ale když si to tak vezmeš, začínal jsem úplně mimo klubové prostředí... Jen se snahou pořád něco vytvářet, mixovat a hrát si s hudbou, takže jsem neměl čas chodit ven, do klubů a nemohl jsem vědět, že někteří Djs si mohou a umí měnit tempa desek tak, aby je dali dohromady…/smích/

O čem si snil jako malý kluk a daří se ti plnit si své sny?

Jako malej, vlastně ani teď jako velkej, jsem nikdy nesnil, nepřál jsem si být Djem, který hraje v klubu každý víkend a navíc blízko svého bydliště. Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že budu jezdit po světě, skládat hudbu, vytvářet nové projekty, mít svůj label, hrát pro tisícovky lidí na festivalech, v klubech, na lodích. Jen abych to úplně vysvětlit - začínal jsem hrávat v klubu asi 300m od našeho baráku, a teď jezdím po světě, je to fakt šílený, když si to tak vezmeš!Uff! /sám nevěřícně zakroutil hlavou/

Kdy začal být Michel De Hey ve své zemi opravdu úspěšný, kde vnímáš ten předěl ve tvém životě a kariéře?

Myslím, že jsem začal být v Holandsku více známý tak kolem toho 95tého roku. A pak  jsem postupně začal jezdit i za hranice, časem to bylo stále víc a víc, další a další evropská vystoupení, a následně jsem hned odcestoval na tour po jižní Americe a Japonsku, to bylo tušímže někdy v letech 1999 – 2000.

Už od malička jsi tíhnul k hudbě, co škola? Pomiňme teď základku a střední… Hlásil ses někam na vysokou na studia, nebo jsi po škole skončil rovnýma nohama do Djingu?

Po střední, jsem naplno rozjel své aktivity, residentury v klubech, residentní noci a opravdu zbývalo velmi málo volného času na jiné aktivity.  I přes to jsem si ambiciózně podal přihlášku na jednu universitu s ekonomickým zaměřením, kteru jsem, jak tušíš správně, nedokončíl /smích/. Pak jsem ještě chvíli studoval a piloval angličtinu na jiné univerzitě, jenže pak začali cesty do zahraničí, víkendy po klubech, zábava… A tak jsem si jednoho dne řekl: "Tak, teď je ta chvíle, kdy přeruším studium, vyzkouším si, jestli se jako DJ uživím a vydělám si nějaké peníze, a pokud to nebude klapat, vrátím se zpět na kolej a do školy" A už jsem se tam nikdy nevrátil! /smích/

Co za hudbu posloucháš nejčastěji doma?

Všechno! Opravdu všechno! Franka Sinatru, Radiohead...

To jsou i jména, která tě ovlivnila v prvopočátcích?

Mě ovlivňovalo všechno, například i jeden holandský folkový zpěvák. Jde hlavně o to se nechat tou hudbou unášet, když chytneš dobrou hudební vlnu...yeaah, pak jde všechno. /smích/

A co rodiče? Jsou hudebníci, mají s hudbou něco společného?

Ne, vůbec! Pocházím s obrovské rodiny, mam osm bratrů a sester a nikdo z nich nedělá do muziky.

Před asi tak osmi lety jsi založil svůj vlastní label Hey!. Za posledních deset let jsi pomáhal budovat a hlavně jsi podporoval nové projekty jako EC, CC, Brave New World a i tím jsi získal v Holandsku uznání. Jak těžké je skloubit práci ve vydavatelství, na projektech a zároveň jezdit a vystupovat po světě?

Ze začátku to bylo šílené a těžké, neuměl jsem nic, ani si zorganizovat pořádně čas, ale samozřejmě praxe udělá svoje a teď spolupracuju s velkou belgickou společností Newsrecords. Pracujeme spolu na nových věcech, snažíme se prosadit novou krev, nové desky a vše kolem toho... Já jsem vlastně stále ovlivňován umělci, musím neustále řešit a rozeznávat, zda podepisuju opravdu dobré smlouvy, ze kterých pak finálně vzejdou kvalitní a dobré tracky pro mé labely. Vlastně kdybych to měl shrnout, hledám dobrou novou nadějnou hudbu a nadějné inteprety pro svá vydavatelství, a když to najdu, předám už dál svým lidem a ty se kompletně postarají o zbytek.

Takže vlastně funguješ jako A&R. Prozradíš nám jaký poslední talent jsi objevil... na kom teď pracuješ?

Natrefil jsem teď náhodně na dva hrozně šikovný kluky z Rotterdamu, říkají si Egberds a ti jsou jako vážně dobří. Pak tam mám nově ještě další holandské uskupení Raukost, na ty jsem taky hrdý, hrají opravdu brilantní tech-house, mám z nich radost. Stále pracuju se Secret Cinema, Litteram, stále hudebně spolupracuji s Miraclem a jsem opravdu šťastný za to, jak to teď všechno funguje a šlape jak má.

Myslíš si, že může stále vznikat nová hudba?

Ano, určitě, sice je už opravdu těžké být úplně odlišný, být od ostatních originálem, ale to je to, co se mi na tom líbí, ta výzva! Chápeš, když pak něco unikátního opravdu vznikne, díky své odlišnosti to každý pozná a řekne si: "Joooo, to je ta nová věc od Michela, ta je výborná!" Teď vážně - opravdu si nemůžu stěžovat, desky se nám prodávají, jsme 14. nejlepší v Holandsku

A co připravuješ ty sám? Je něco v přípravě?

Začínám koncepcí nových párty v Holandsku, budou se jmenovat jednoduše Hey!, se speciální organizaci - na to se velmi těším. Na březen  2009 připravuju další tour po Asii, na níž bude hned v květnu navazovat turné po Americe, což jsou další příjemné záležitosti. Pracujeme na spoustě remixů, na kterých se podílí i naši nováčci, mezičasy trávím ve studiu a doufám, že na podzim příštího roku vyjde moje první album... No a abys věděla, že nekecám, tady máš ochutnávku v podobě mých posledních nahrávek... /podává mi dvě CD kompilace/

Moc děkuju...tradičně vydáno pod hlavičkou Hey! a již zmiňovanou belgickou Newsrecords. Kromě tvých tracků zde nalézám i můj velmi oblíbený "Bambou" od Légera, kdo jsou ti další na tracklistingu?

Taky zbožňuju Légerovi tracky, ale zpět k otázce. CD je složeno z třetiny z mých autorských věcí, je tam pár obecně znamých singlů, který mě baví, a které jsem hodně zařazoval do svých setů poslední půrok. Právě například Sebastienovo "Bambou" a zbytek jsou skvosty začínajících hvězdiček, z nichž jednou budou hvězdy! Vím to!

Opět jsi mi krásně nahrál na další otázku, není to ani týden co byly uveřejněny výsledky prestižní ankety DJ MAG TOP 100. Co si o těchto anketách myslíš?

Já to beru jako hitpošku pro malý děti a pro fanoušky trance music... A já vím, že velká trancová komunita je i v České republice a i ve spoustě dalších zemí se těší tenhle styl velké popularitě, nicméně v některých státech už se pomalu od tohoto trendu ustupuje. Můj názor je, že je to zábava pro malé děti, které zbožňují trance...

Podle výsledků vede na celé čáře. Trance singly můžeš slyšet jak z velkých, tak i z lokálních malých rádií, která by tuto hudbu ještě před takovými čtyřmi, pěti lety odsuzovala a brala jako část undergroundové elektronické scény... Mám pocit, že se to teď stalo jakýmsi mainstreamem…

Asi ano, určitě ano, ale jako v každém, i v tomto hudebním stylu mám své oblíbence – např. Masters At Work, kteří hrají krásnou, "housie" hudbu. Ani nevím, zda se v této "prestižní" anketě umístili, zato tam vždycky budeme nacházet Ritchieho Hawtina, Svena Vätha a podobné. Je minimálně úsměvné, že některá Djská jména stále obsazují nějakou tu příčku, a přitom hrajou párkrát do měsíce – hlavní je být na seznamu… Neřeším to, pro mě to není objektivní anketa a můžu se tomu tak leda smát.

Teď už máme před sebou jen takovou oddechovou část – dneska jsi hrál od 0:30 – 2:30 a určitě jsou ty časy všude podobné, máš nějakou radu, jak se udržet fit na párty?

/smích/....eh..nepít tolik, nekouřit tolik... Ne ne dělám si srandu, já razím pravidlo: snažit se hodně odpočívat a zajít si na dobrou večeři! Pak už jen přijdu do klubu, zahraju svou hudbu, na konci setu si dam jeden dva drinky, do pohody… Dvě hodiny nebo šest hodin na akci - to už mě nerozhází /smích/

Teď mi až dochází, že jsi tu úplně sám...Máš vůbec manažera, který by ti vyřizoval nejdůležitější věci?

Mám dokonce dva! Ale když cestuju, žádného nepotřebuju. Jsem velký kluk, už se o sebe doufám dokážu postarat...

Wow...a má tradiční výzva na závěr – vzkaz čtenářům techna.cz:

Rozhodně se na mě přijeďte podívat, až sem znovu přijedu. A buďte si jistí, že o zábavu bude postaráno a budete se mít skvěle. A mějte se!

foto: Vítek Hofer