Tomas Jirku - rozhovor s nejslavnějším (ale u nás takřka neznámým) českým producentem a DJem

V zahraničních časopisech i internetových médiích bývá většinou označován za Čecha, ale my o něm zase tolik nevíme. Příznivcům minimal techna, případně clicks´n´cuts, by však přeci jen jméno česko-kanadského producenta a dje Tomase Jirku nemělo být neznámé. Jeho poměrně pestrá hudební produkce se dosud objevila na labelech jako Force Inc., Traum, Klang Elektronik, Alien8, Onitor, Revolver, Intr_Version, No Type nebo Mille Plateaux a navzdory svému ‚služebnímu' mládí má na svém kontě již i několik alb (Variants, Sequins, Immaterial, Entropy…). Prozatím poslední deska Bleak 99 mu vyšla nedávno u labelu No Type a jak se dočtete v následujícím rozhovoru, není zase tak úplně novou. Překvapením pro vás možná bude skutečnost, že Tomáš v Čechách už i jednou djoval - bylo to loni na podzim v nepříliš nacpaném táborském klubu Garage, kde společně s ním hráli ještě DJ Daho, DJ Milosh a DJ Subsist. Na svou větší šanci ve své původní domovině ale Jirku zatím čeká.  

Nejprve bych se rád zeptal na tvůj vztah k Čechám. Mohl bys mi říci pár slov o tvé rodině, o tom, jak ses dostal do Kanady, o českých názvech některých tvých tracků atd.?

Jméno Tomáš jsem dostal po T. G. Masarykovi. Když mi byly dva roky, moji rodiče se mnou a bratrem a s minimem peněz utekli z Československa. V zemi vládli komunisté a rodiče nás prostě chtěli vychovávat v lepších podmínkách. Po pádu režimu ale do ČR jezdíme téměř každý rok, za příbuznými.
Co se týče českých názvů skladeb, používám je u prací pro německý label Traum. To, že Traum znamená ‚sen' a že jejich logo design tak trochu připomíná dětské kreslené filmy, mi ihned vyvolalo vzpomínky na dětství a hlavně na české knížky pro děti jako Neználek. Ačkoli jsem se narodil v Liberci, mé vizuální asociace z dětství se spíš týkají domu mých prarodičů v Rychnově (odtud tedy název Rychnov ep, pozn.aut.), ale tyhle vzpomínky jsou tak dávné, že mi už dnes připadají spíše jako pohádka.

Máš české občanství? Na některých internetových stránkách tě označují za českého, ne kanadského producenta - jak se na tuto otázku díváš ty sám?

Když jsme opustili zemi, české občanství nám sebrali. Minulý rok jsme ale znovu požádali o české pasy a bez obtíží je dostali, takže teď mám dvojí občanství a jsem hrdý na to, že se mohu nazývat také českým občanem. Jsem rád, když někde zmiňují můj český původ a nic nemám ani proti tomu, když mě nazývají českým producentem, nicméně na druhé straně by taky lidé neměli zapomínat na můj domov v Kanadě a můj blízký vztah k vancouverské a torontské scéně.

Proč jsi své první skladby vydal právě na internetovém labelu No Type ve formátu mp3? Jaký je rozdíl mezi tvými pracemi s podpisem The Viceroy a Tomas Jirku?

Když jsem s hudbou začínal, docela mě překvapilo, jak moc mě to chytlo a že výsledky se poměrně i daly poslouchat. Předtím jsem studoval výtvarná umění a neměl jsem tedy za sebou žádné hudební vzdělání. Skládal jsem si jen tak pro sebe a sem tam jsem napálil nějaké cd-r a rozdával je kámošům, kteří většinou ani elektronickou hudbu neposlouchali. Tehdy se mi ještě o nějakém vydávání na opravdovém labelu ani nesnilo. Pak jsem ale jednou narazil na web No Type a řekl si, že tohle je skvělá příležitost, jak dát svojí hudbu k dispozici lidem, kteří se o elektroniku zajímají. 

Hudba, kterou jsem vydal pod pseudonymem The Viceroy, představovala takové moje skromné experimentování s IDM, abstraktnější muzikou s polámanými beaty. Ty skladby mám pořád dost rád, nicméně moje srdce určitě patří hlavně technu. Od té doby vydávám své sólové výtvory pod vlastním jménem.

Od té doby jsi vydal několik ‚opravdových' alb a dvanáctipalců na různých značkách. Jaký je tvůj vztah k fenoménu mp3, sdílení hudebních souborů, masivnímu vypalování atd, tedy jevům, které podle někoho dnes ‚zabíjejí' hudbu?
 
Fenoménu šíření mp3 nahrávek rozhodně vděčím za to, kde teď jsem. Je to skvělý způsob, jak mohou noví umělci dostat svou tvorbu k posluchačům z celého světa. Rozhodně si nemyslím, že to hudbu ‚zabíjí', vždyť u těchto okrajových žánrů se řady posluchačů v současnosti rozšiřují, a to právě díky zvýšené dostupnosti dané muziky. A pozitivní jsem i při posuzování úspěšnosti hudby v penězích - myslím, že umělec tímto způsobem získává větší šance vydělávat si prostřednictvím vystupování. Z obecného hlediska by skutečnost, že něčí hudbu zná mnohem více lidí, měla jít ruku v ruce s nárůstem počtu příležitostí k vystupování.

Mohl bys nám trochu přiblížit tvůj internetový projekt Variants a jak vzniklo stejnojmenné album vydané u Alien8?

Projekt Variants spočíval v tom, že jsem každý den uploadoval nové kompozice na web No Type, často remixy prací z předchozího dne, abych unikátním způsobem odhalil své produkční postupy. Na konci jsem měl 59 kompozic, ale jednalo se v podstatě jen o náčrty myšlenek a proto jsem z nich vyčlenil mých 12 nejoblíbenějších kousků, ještě na nich zapracoval a posléze je vydal na cd (vyšlo u Alien8, pozn.aut.).

Tvá hudba bývá většinou označována jako minimal techno/house (na značkách Force Inc., Traum, Revolver) s prvky typickými pro scénu clicks'n'cuts. Co si o tom myslíš ty sám?

Proti tomu nic nemám. Jsem docela rád, když mojí muziku lidi zařazují do této scény, protože spousta mých hudebních vzorů do téhle kategorie spadá taky. Ovlivňuje mě ale mnohem širší hudební spektrum, v podstatě všechno od metalu po soudobou klasiku. Přitom všechno, co mě baví poslouchat, má vliv na moje vlastní výtvory - dnes je pro mě už dokonce problematické něco poslouchat jen tak pasivně, protože mé uši mají pořád tendenci se zaměřovat na použité produkční techniky. Pořád totiž cítím potřebu se učit nové věci, které jsem zatím ve svých pracích nevyužil.

Které tendence, styly, labely, umělci ti v současné době připadají nejzajímavější? Co tě v rámci současné elektronické hudby nejvíc baví?

Možná to bude znít divně, ale v současné době mě nová hudba až tolik nezajímá - spíš se teď vracím k 10 až 20 let starým deskám z mé sbírky a po secondhandech sháním starší techno nahrávky. Z nových věcí, které poslouchám, vlastně taky většina reflektuje spíš nadčasový zvuk detroitského techna než nějaké převratně nové koncepty. V hudbě se samozřejmě stále objevují čerstvé myšlenky, nicméně momentálně hraje velkou roli nostalgie a návraty starší muziky. 

Na tvých posledních nahrávkách opouštíš pravidelné rytmy a více experimentuješ (jako je tomu třeba v případě dubem infikovaného funku desky Entropy). Můžeš se k tomu vyjádřit?

Mé poslední desky jsou ve skutečnosti staršího data. Album Bleak 99 původně vzniklo v roce 99 a jedná se o jednu z mých vůbec prvních várek hudby. I Entropy vzniklo ze staršího materiálu, který jsem nashromáždil při hrátkách s novým softwarem.

Je to tedy vlastně naopak - v poslední době se více soustředím na tradiční 4/4 techno. Do popředí mého zájmu se místo abstrakce dostává spíše vybroušenost a účinek skladeb a osvojování si detailů produkčních technik. Účelem je nabýt větší znalosti ohledně produkování, s jejichž pomocí pak dosáhnu větší účinnosti u mých budoucích experimentů.

Čím se tvé čerstvě vydané album Bleak 99 liší od tvých ostatních prací?

Mým cílem bylo experimentovat s polámanými rytmy a působivými náladami. Je to poslechová záležitost, která drží pohromadě a má určitý spád. Takovou vysněnou metou pro mě bylo vytvořit elektronickou verzi Dark Side Of The Moon, ale samozřejmě netvrdím, že jsem jí dosáhl nebo se k ní nějak výrazně přiblížil...

Proč se podle tebe Montreal během několika posledních let tak prudce vyšvihl mezi nejvýznamnější centra moderní hudby (od postrockových kapel na labelu Constellation, přes festival Mutek až ke značce Intr_Version)? V jakém stavu je současná kanadská/montrealská elektronická scéna?

Jelikož se mé věci objevily i na několika montrealských labelech, lidé se často mylně domnívají, že tam žiju. Má hudba ale nevychází ze žádné konkrétní scény. Vyrůstal jsem nedaleko Toronta a zajímal se více o hudební dění ve světě než v Kanadě. Současný zájem o Montreal plyne z tamní nebývalé koncentrace podobně smýšlejících lidí působících na poli elektronické hudby. Kulturní klima a nízké životní náklady byly ideální pro růst umělců, kteří ve městě žili, a tentýž důvod do Montrealu také přitáhl spoustu muzikantů odjinud. Jedná se o tutéž situaci jako v Berlíně. Navíc umění ve ‚francouzské' Kanadě dostává štědré finanční injekce a díky tomu mohly vzniknout organizace jako je Mutek, které se snaží místním talentům pomoci uspět na mezinárodním poli. Já se loni v létě přestěhoval do Vancouveru a v současnosti se snažím aktivně přispívat k rozvoji techno scény právě tam.

Na svém kontě máš spoustu vinylů určených hlavně djům a i sám djuješ. Mohl bys porovnat fenomén taneční hudby v Evropě a v Kanadě/USA?
 
Základ klubové kultury mi připadá všude stejný. Možná to bude znít jako klišé, ale hudba je opravdu univerzálním jazykem. Ať cestuji kamkoliv, všude se setkávám s lidmi na stejné vlně a to se mi zdá úžasný. Rozdíly nacházím spíš mezi jednotlivými městy než celými kontinenty. 

Mohl bys mi říci více o tvých vedlejších projektech a plánech do budoucna?

Mám za sebou hromadu spoluprací s jinými umělci. Tou asi úplně nejúspěšnější a nejpříjemnější byla kolaborace s Robinem Judgem na skladbách pro kolínský label Onitor, a to i přesto, že se naše přístupy zpočátku dost lišily. Momentálně mě zaměstnává práce na materiálu pro můj hiphopový projekt The Killaz, ve kterém spolupracuju se dvěma rappery. Jeho původní název byl G.I.Joe Killaz (už máme na kontě dvě alba a jedno ep), jenže společnost s právy na G.I.Joe na nás poslala své právníky a my to museli změnit. Právě dokončujeme novou desku. V poslední době jsem taky pracoval na spoustě remixů pro labely se sídly od Dublinu po Bratislavu a chystám taky desku, která vyjde u právě vznikající torontské značky Supesharu. Už jsem pro ně udělal ep, které obsahuje asi to vůbec nejtvrdší techno, jaké jsem kdy vyprodukoval.

Cítíš se být ovlivněn nějakými umělci z Čech?

S českou kulturou moc do styku nepřicházím a tak mě napadají snad jen dva výtvarníci. Určitě mě ovlivnil Jaromír Zápal, ilustrátor knížek o Neználkovi, a fascinují mě i díla abstraktního malíře Františka Kupky.

www.tomasjirku.com

(rozhovor e-mailem provedl dehed)